Larianov Vitu

Usínám v teple lidské milosti
procházím krajnou
krajnou snovou.
Tvé vzdechy vrývají se do kostí
kůži bych chtěla ti
vykouzlit novou.

Proklínám podstatu lidské hlouposti
snažím se posunout
posunout s dobou.
Šupiny kůže tvé se nepustí
cítí jak snažíš se
nechat růst novou.

Usínej v teple lidské milosti
projdi se krajinou
krajinou snovou.
Nelituj žádné své hlouposti
v čase se posouvej
posouvej s dobou.

zpět