Posedlá

Stojím uprostřed rozbitých dní
cítím se žalem posedlá
kdo za mě můj život teď sní
samota na mě dosedla

Nebe se vzdaluje mi nad hlavou
a těžký déšť na mě z mraků padá
jak náměsíčná běžím za tebou
zakopnu o NĚJ – jaká to zrada!

Myšlenky v hlavě se mi hroutí
do ucha šeptá mi mráz
zmizet – nechat se svázat v proutí
abych to zvládnula snáz

Hořím a saze mi prolítnou tělem
krutě se zmítám v bouři citů
srdce mi prasklo strašným žalem
nevím proč chci nebo nechci tě tu!

zpět